Klub chovatelů holubů českých bubláků

příspěvek př. Janouška

22.01.2010 20:18

 

 

Český bublák a jeho klub

 

Chov holubů je dávná a ušlechtilá zábava všech vrstev obyvatelstva. V Čechách se již od pradávna a téměř v každém příbytku holubi chovali. Po roce 1780 se začali holubáři spojovat v holubářské cechy a postupně začala vznikat ušlechtilá domácí plemena holubů. Cechy zanikly až po roce 1848, kdy začíná několikaleté holubářské přítmí, i když právě v této době vznikala, nebo byla došlechtěna naše nejkrásnější holubí plemena. Například pražský a brněnský voláč, polabský kolčavák, ořešský tleskač, pražský rejdič krátkozobý, český stavák, česká čejka a především český bublák. V posledních letech devatenáctého století se chov holubů i organizačně probouzí a stále více se objevují články a knihy o chovu holubů. Začínají se zakládat spolky chovatelů holubů a kluby pro určitá plemena holubů,.

Klub chovatelů holubů českých bubláků v Praze patří k nejstarším klubům v České republice. Byl založen 30.12. 1921 ve spolkových místnostech restaurace" U Pinkasů ", kdy již více jak rok pracoval pod názvem "Samostatný odbor pěstitelů českých bubláků".Po založení klubu následovalo svolání první valné hromady, která se konala 25.2.1922 rovněž "U Pinkasů". Z jejího jednání vzešel první výbor ve složení. Předseda ing. Josef Vítek ze Zbraslavi, místopředseda Viktor Srkal, úředník v Radotíně, jednatel František Kolář, úředník na Smíchově, pokladník Rudolf Vojtěchovský, oficiál v Chuchli. Členy výboru: Jaroslav Otto, Jaroslav Skřivan, Karel Zdeborský, Petr Blažek, František Slovík. Náhradníky: Antonín Tuček, Antonín Král šéfredaktor Zvířeny ze Smíchova. Revizory účtů: Otakar Horvát a Josef Vondra. Po složení obnosu 100 Kč se prvním zakládajícím členem našeho klubu stal pan Jaroslav Otto.

 

Hlavním úkolem klubu bylo sdružovat chovatele českých bubláků, kterých krátce po založení bylo více jak 40, vypracovat jeho standard, řídit směr šlechtění a pravidelně pořádat speciální výstavy bubláků. Na výborové schůzi 13. dubna 1924 v restauraci smíchovského pivovaru bylo jednohlasně usneseno pořádat ve dnech 26. až 28. října 1924 první speciální výstavu českých bubláků v Radotíně, spolu s radotínským klubem pěstitelů poštovních holubů "Colomba". Na návrh pana Koláře bylo ujednáno pořídit k této první speciální výstavě klubovou putovní cenu ve formě bronzové sochy českého bubláka v životní velikosti. Předseda klubu Ing. Vítek předložil nabídku, že nechá sochu vytvořit u našeho nejlepšího sochaře. Pan František Kolář skládá jako první 100 Kč.

 

Klub kromě toho každoročně obesílal celostátní holubářskou výstavu v Praze vlastní expozicí českých bubláků a českých čejek. Z důvodu propagace bylo obesíláno mnoho venkovních výstav, především výstavy v Radotíně, Slaném a v Lounech a dalších městech.Z mezinárodních výstav,kde se klub prezentoval kolekcí českých bubláků a čejek je nutné uvést světové výstavy v Paříži a Londýně. Tam naši holubi dle slov pamětníků: "Upoutali      pozornost      návštěvníků            a          mimořádné pozornosti se těšili bubláci běloštítní a čejky kropenky".

 

První standard českého bubláka byl vypracován a zveřejněn ve Zvířeně již v roce 1922 odborem pěstitelů českých bubláků a můžeme říci že v podstatě platí dosud.

 

Činnost klubu se velice zdárně rozvíjela a za dva roky a na valné hromadě v roce 1924 bylo na návrh pana Františka Koláře rozhodnuto převzít pod ochranu další krásné, ale v tu dobu velmi upadající, národní plemeno - českou čejku a klub nesl název II speciální klub chovatelů českých bubláků a českých čejek v Praze. Velká část chovatelů bubláků si do svých chovů postupně zaváděla také chov českých čejek, s cílem pomoci v regeneraci tohoto plemene,což se v překvapivě krátké         době podařilo. Speciální chovatelé se pečlivě starají, aby se chovy patřičně rozšiřovaly a zvelebovaly a hlavně aby se udržela rasová čistota obou plemen.

 

Po létech plodné a aktivní činnosti přišla okupace a léta válečná, která kromě jiných dopadů negativně ovlivnila činnost chovatelskou i klubovou. Během těchto let řada členů postupně z klubu odešla, členská základna se zužovala, takže se v roce 1942 náš klub téměř rozpadl. Aktivitou několika tehdejších chovatelů bubláků a čejek a navázáním kontaktů na chovatelské spolky docházelo opět k rozšiřování členské základny. Z bubláčkářů se zapojují vynikající chovatelé a později funkcionáři, přátelé František Bálek, Jaroslav Horák, Bohuslav a Otakar Voříškové a další, kteří v následujících letech ovlivnili klubové dění po stránce chovatelské i organizační. O tom, že to bylo štastné řešení, svědčí údaje ze zprávy výboru na valné hromadě ze dne 17. ledna 1945, kde je konstatováno:" Klub v roce 1944 značně posílil na 92 členů, to jest, že přistoupilo 53 členů. II

 

V roce 1946 se do klubu připojují chovatelé českých lysek běloocasých v čele s jejich            největším propagátorem a prakticky zachráncem jejich chovu, přítelem Karlem Boučkem z Turnova. Činnost klubu a jejich členů je na vysoké úrovni, jsou pravidelně pořádány speciální výstavy, členské schůze a mnohá setkání chovatelů na různých místech naší vlasti. Do vedení klubu se postupem v převaze dostávají chovatelé

čejek vedeni Václavem Turečkem. Vznikají názorové rozdíly mezi chovateli bubláků a čejek,například Tureček přejmenoval klub na II Klub chovatelů českých čejek a bubláků ". Mnoho chovatelů jak bubláků i čejek takové II handrkování II a ješitnosti otrávilo natolik, že z klubu vystupují. Mimo jiné vystupuje i zakládající člen klubu a dosud asi nejlepší z chovateů bubláků a čejek kropenek i čelní funkcionář svazu od jeho založení Karel Morstadt. V roce 1959 se klub rozděluje na dva samostatné kluby. Klub chovatelů českých

bubláků a Klub chovatelů českých čejek a českých lysek. Výbor našeho klubu pro nastávající funkční období pracoval v takovémto složení: František Bálek předseda, Karel Novotný jednatel, Miroslav Vesecký místopředseda, Antonín Hoffman pokladník. Tím začala nová činnost našeho klubu, který vždy patřil a věříme,že i nyní patří mezi nejúspěšnější speciální holubářské kluby. Mimo již zmíněných členů, je třeba vzpomenout dalších vynikajících chovatelů a organizátorů našeho klubu. Byli to: Jaroslav Řepa, Emil Kleiner, Hugo Laboutka, Jan Isop, JDC. Jan Pícha, Dr. Stanislav štolla, Čeněk Novotný, Lajos Smerinagl, Pavel Ptáček, Hugo Pojer, Jaroslav Honzák,Josef šroubek,Stanislav Kůla,Karel Chochole, František Kučera, Jaroslav Horák, Karel Mistr, Ing.Jiří Sumara, Zdeněk Václavec, Josef Holický, Hynek Pivoňka, Jaroslav Čermák, Josef Vojtěch a řada dalších.

 

Původ bubláků nacházíme na východě v Rusku. Odtud přišel k nám a setkáváme se s ním u nás kolem roku 1830, kdy byl již hojně pěstován a chválen pro svoji plodnost a nenáročnost. Dalším nesporným kladem bylo jeho plné,hluboké, stejnoměrné a časté bublání. Ovšem, že původní český bublák nebyl tak dokonalý v postavě, rousu a pernatých ozdobách. Byl vyšší a štíhlé postavy, měl malé rousy, také jen větší punčošky, malý přední vrkoč, někdy jen" karafiátek ", jak tehdá jeho chovatelé říkali.

 

Několik předních chovatelů té doby se rozhodlo pomocí bucharských, nebo německých dvojvrkočatých bubláků naše bubláky zušlechtit. Prvním " zušlechtovatelem "českých bubláků byl Antonín Král který začal v roce 1905 křížit české bubláky černé s bucharskými s cílem přenést na české velikost, široký a silný rous a šíři prsou. V roce 1910 prvně s těmito kříženci obeslal pražskou výstavu a úsudek znalců byl jednomyslný: Krásné a silné postavy, široká prsa, ale nepopíratelné stopy bucharské krve, jako struktura sovího peří, přední růžicový vrkoč a zadní vrkoč s růžicemi a hřívou. V roce 1912 předal Antonín Král tyto křížence Františku Kolářovi, který ve šlechtění pokračoval i s přikřížením německých bubláků a          po letech dosáhl požadovaných úspěchů. Druhým a neméně úspěšným šlechtitelem českých bubláků bílých byl Karel Morstadt.Ten se rozhodl pro křížení s německými dvojvrkočatými bubláky, což považoval za rychlejší a snažší cestu. Dalším byl Jaroslav Kolář, který použil ke křížení také německé bubláky, ale v barvě černých tygrů. V tu dobu se chovali bubláci především v barvách bílé, černé včetně strak a tygrů a modré pruhové, bezpruhé a kapraté. ostaní kresby těchto barev a barvy žlutá a červená a jejich kresby se chovaly jen okrajově. Rozšíření dříve opomíjených barev a kreseb přichází po založení klubu. Prvním propagátorem chovu žlutých a červenách štítníků byl František Kolář a později Bohumil a Otakar Voříškové, Jaroslav Horák a František Kučera.

 

Současná členská základna má kolem 50 členů kteří chovají více jak 600 chovných párů českých bubláků ve všech barvách a mnoha kresebných rázech. Členové klubu se snaží udržet vysokou úroveň tradičně chovaných rázů a vzájemnou spoluprací přispívat k regeneraci málo chovaných rázů, v některých případech z našich chovů téměř vymizelých. Jedná se o straky, tygry, běloštítné a bělopruhé ve všech barvách. čeští bubláci chovatelů mimo klub svojí kvalitou a množstvím chovaných jedinců neurčují úroveň jeho šlechtění.

 

V posledních letech jsou našimi členy i chovatelé jiných plemen bubláků a jejich holubi zpestřují naše speciální klubové výstavy.


 

 

Klub pořádá každým rokem speciální výstavy, místa setkání všech bubláčkářů s hodnocením chovaných barev a kreseb. Na klubových výstavách chovatelé soutěží od roku 1981 o poháry v pětičlenných kolekcích:

 

Pohár Františka Bálka na české bubláky bílé a černé

Otakara Voříška na české bubláky žluté

Jaroslava Horáka na české buláky červené

Miroslava Veseckého na české bubláky modré a stříbřité

 

Soutěž doplňuje vyhodnocení:

Šampiona" výstavy o Pohár předsedy klubu

Nejlepšího bubláka v typu bez ohledu na celkové hodnocení

Pamatujeme také na mladé chovatele, kde nejlepší bublák je oceněm pohárem.

 

V neposlední řadě organizujeme uznávání speciálních chovů dle směrnic ÚOK chovatelů holubů.

.

Činnost klubu chovatelů holubů českých bubláků se sídlem v Praze byla vždy bohatá se zřetelem zachovat vždy našemu bubláku jeho charakteristické znaky, dobrou propagaci s upřímnou snahou o jeho rozšíření. Ne vždy se naše snaha dařila tak, jaká byla představa. V posledních pětadvaceti letech doznal klub, jak jeho chovatelé, tak český bublák jako takový, podstatný pokrok. Velice správným postupem bylo pravidelné pořádání speciálních výstav s účastí více jak 200 kusů vystavených bubláků od téměř třiceti vystavovatelů nejprve v Litomyšli, Turnově, Úvalech u Prahy, mnohokrát v Týništi nad Orlicí a v současné době již vícekrát při výstavě Litoměřicích včetně úžasné voliéry" Selský dvůr ".

Také jsme obeslali i obě Evropské výstavy jak v Brně, tak v Praze-Letňanech, kde byl také instalován již zmíněný Selský dvůr. Svoje ovoce také přineslo dvoudenní setkání chovatelů při speciálních výstavách, kdy v sobotu večer proběhla členská schůze s následným posezením a přenocováním. Tady jsme hodně projednali, mnoho holubů změnilo svoje majitele a zpevnili jsme svoje vzájemné vztahy.

 

Klub v současné době disponuje s kádrem výborných chovatelů s kamarádským přístupem, kde vzájemná pomoc radou i chovnými zvířaty není většině cizí. Tím získavájí i naši bubláci. Dnes máme výborné černé, modré a modré tygry stříbřité~bílé-pokud tam není velká příměs německých bubláků. Červení a červení běloštítní jsou také poměrně dobří, ale nejhorší situace je u barvy žluté plnobarevné a štítníků.

 

Přejeme si, aby se našlo více zanícených chovatelů, kteří si oblíbili chov tohoto krásného českého holuba, který si plnou měrou tento zájem zaslouží. Proto, kdo máš zájem věnuj se plně chovu našeho českého bubláka a přihlas se do klubové rodiny jeho chovatelů.

 

Děkuji všem, kdo měl zájem si tento článek přečíst.


 

 

V Turnově 3. března 2006


 

Za klub: Ivan Janoušek


 

 

© 2009-2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode